Doba koronavirová dopadla na téměř všechny průmyslové podniky. Některé musely zavřít, jiné omezily výrobu - a to buď nuceně, nebo dobrovolně. Ať již byl důvod omezení – poklesu výroby jakýkoliv, měl by to být čas pro odkládané aktivity, které se při plném chodu zvládají obtížně.
Mám tím na mysli zejména dvě oblasti:
- Úklid, údržba a standardizace
- Revize a aktualizace norem
V době poklesu výroby je totiž nepravděpodobné, že všechna pracoviště pojedou v nepřetržitě. Tato pracoviště jsou ideálním adeptem pro údržbu a servis, následný pořádný úklid a standardizaci. Standardizace není nic jiného než domluva na tom, jak se o dané pracoviště bude pracovník starat, co a kdy bude uklízet, kde co bude uložené atd. V momentě, kdy tuto domluvu dáte na papír, ideálně i s fotkou požadovaného stavu – máte standard, který je jednoduché dodržovat, ale i vymáhat.
Technolog nebo procesní analytik na homeoffice je něco podobného, jako kuchař bez kuchyně… V době, kdy výroba jede na hranici svých produkčních možností, a přibude do portfolia nový výrobek, často není čas na snímkování či chronometráž a tím ta stanovit normu přesně – je přeci potřeba vyrábět. Naopak v době, kdy je práce méně, je ideální čas se na současné normy podívat, doplnit je a zrevidovat. V praxi se často setkávám s tím, že jsou některé normy „ustřelené“ – a to oběma směry. To ale může mít značné dopady na hospodářský výsledek firmy. Proč? Mzdové náklady bývají často základnou pro připočítání režijních nákladů v cenové kalkulaci. V momentě, kdy ale máme normu nepřesnou (reálný čas je nižší než normovaný), znamená to, že výrobky uměle (ale nevědomky) zdražujeme a tím jsou méně konkurenceschopné na trhu. To ale ještě není zkáza. Mnohem horší dopad má norma podhodnocená. To pak část nákladů, které byste normálně započítali do ceny a platil by je zákazník, platíte ze svého. A tím, že máte tento výrobek levnější než konkurence, tak ho všichni chtějí kupovat od vás, čímž spotřebováváte tak drahou výrobní kapacitu, ale přínos je mnohem menší, než očekáváte…
Ing. et Ing. Josef Ulrich, MBA