Má bývalá kolegyně odpovědná za plánování cílů kvality v jedné nejmenované velké společnosti s oblibou vždy citovala lidové pořekadlo: „Když chceš boha rozesmát, řekni mu své plány.“

Pro dnešní dobu celkem výstižné, až překvapivě. Sám jsem příznivcem a zastáncem plánování a tvoření krizových scénářů i v době, kdy se takový postup zdá být absolutně neopodstatněný, neřkuli absurdní. Zajisté, přiznám se, že scénář možné pandemie jsem zpracovaný neměl. A ještě počátkem března jsem se zájmem četl diskuze vědeckých pracovníků o možném rozšíření virové epidemie v Evropě. Pár dní se sešlo a epidemie nás navštívila osobně. Osobně nejsem přesvědčen, že pandemie dosahuje rozsahu a hrůzy španělské chřipky, ale její následky, zejména ekonomické, tento rozsah mít budou. I když je stále otázkou za jakou část ekonomických dopadů je odpovědný virus (je to přeci jen celkem malý organismus) a za jakou část nese odpovědnost společnost a lidé kteří ji globálně rádoby řídí. I filozofie nám definuje jeden výstižný názor, který ve zkratce hovoří o tom, že epidemie je požehnáním pro každého demagoga. Prostě za ni lze schovat spoustu věcí a rozhodnutí, což je i dnešní realita.

Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že není nutné plánovat krizové scénáře a stačí být pouze tažen poptávkou. Mohlo by se zdát, že nejsme schopni správně definovat rizika. Opak je však pravdou. Díky své práci mám přístup do mnoha průmyslových firem. A díky tomu, mohu odpovědně prohlásit, že společnosti, které jen reagovali na rostoucí poptávku let minulých neustálým navyšováním kapacit za každou cenu, bez sledování a vyhodnocování nákladů jsou zaskočeny daleko víc, než společnosti uvažující na první pohled přízemně a opatrně.

Zajisté, stejně jako já, ani ty opatrné společnosti, neměly zpracovány pandemické krizové plány, ale mají zpracovány základy a podmínky přetransformování firmy, rozšíření výrobního portfolia, změny procesů, změny principů řízení lidských zdrojů. Prostě jsou připraveny přehodnotit vizi a vytvořit novou strategii odpovídající realitě této doby.

Stejně tak i u nás ve společnosti jsme oprášili zpracované projekty, na které nebylo v hektickém období tolik času, kolik bychom potřebovali. A je dobře, že je máme. Díky tomu nepodléháme žádné skepsi z budoucího vývoje. Domnívám se, že toto zastavení a přehodnocení vlastní cesty je prospěšné pro jakoukoliv firmu. I pro firmu, které se současný vývoj hospodářství nedotýká a může i dočasně zvyšovat obrat. Domnívám se, že společnost a obchodní vztahy projdou transformací. Po každé krizi je následná konjunktura spojena i s částečnou změnou obchodních a výrobních tradic a principů. Doba, která nás čeká, nemusí být vůbec devastující, pro ty kteří se chtějí připravit nebo se již připravují. V každém případě bude jiná, nová a možná i trochu méně hektická, než byla v uplynulém desetiletí.

Jiří Dřevíkovský